close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VYMĚŘENÝ ČAS

15. listopadu 2011 v 12:38 |  Recenze
Znáte tenhle? "Peníze nebo život!" Ne? Tak to asi nejste ze světa, kde platidlem je čas vašeho bytí.

Vítejte v zcela novém světě, kde přísloví "Čas jsou peníze" nabývá zcela jiného významu. Čas se totiž opravdu stal platidlem, které nahradilo zastaralé bankovky. V nemilosrdném prostředí utrácíte minuty, hodiny, dny i roky svého života. V pětadvaceti se vám rozeběhnout biologické hodiny, jež nemilosrdně odpočítávají sekundy do konce vaší existence. Pokud se probudíte a na ruce vás svítí více než 24 hodin, můžete to považovat za štěstí. Někteří se už neprobudí nikdy.


Citáty slavných
 

Z hloubi duše nenávidím teorii

15. listopadu 2011 v 12:35
Můj osobitý pohled na problém praxe versus teorie. Už z názvu můžete bez problémů vytušit, kterému směru fandím více.

Když někdo hned v nadpise projeví svou neutuchající nenávist, tak vám už od začátku musí být jasné, že celý článek bude jednostranný, předpojatý a tvrdohlavě ignorující názory druhých, ať už jsou jakkoliv pravdivé. Přesně to také můžete od článku očekávat.


Pastelky tu jsou od toho, aby se jimi čmáralo

16. října 2011 v 20:02
Kam asi zmizely všechny ty pastelky, které se okolo mě neustále povalovali. Stačilo natáhnout ruku a už jsem mohl zdi bílé jak sníh počmárat červenou, černou, zelenou a když mi přálo štěstí, tak i fialovou. Jako malé dítě máte tolik možností výběru, tolik barev, že je ani všechny nedokážete pojmenovat. Tehdy jste prostě nikdy neslyšeli o vyjádření v RGB či jiných počítačových nesmyslech. Netrápila vás ani binární, ani hexová soustava. Ani jste nevěděli, co to soustava vlastně je.

A jak ten čas běhel a dovednosti vám přibývali, pastelky mizely. Ztrácely se. Jako by je nějaký zlomyslný sourozenec kradl a schovával na tajná místa. Už jste nemohli čmárat zdi červenou, ani černou, ani zelenou a už vůbec ne fialovou. Nemohli jste čmárat na zeď vůbec. No není to škoda? Svět se nám nějak odbarvil, vybledl. Mizí nám před očima. Je tu však jeden lék. Lék, který matičce zemi pomůže. Poslouchejte.

Zítra, hned jak se vzbudíte, či jak vás donutí ten zdrádce budíkovská, jděte do obchodu a kupte si celou náruč pastelek. Pečlivě si hlídejte, aby je vám nikdo neukradl. Až přijdete domů, rozházejte je po podlaze a pořádně si užijte. Počmárejte všechno, co vám přijde pod ruku. Hlavně zdi nešetřete.

(přemýšlim, co jsem to napsal za žánr, ale přišlo mi to takové dětiské.)
 


Peclo s.r.o.

14. října 2011 v 12:34 |  Povídky
Vtipná povídka z fantasy prostředí, která se umístila na třetím místě v literární soutěži rytiny. Sledujeme příběh Borise, který vstupuje do byznisem prolezlého, neznámého města. Cesta tam je mnohem snažší, než cesta zpět.

Boris stál se zaraženým výrazem před městskou branou a s hlubokým, téměř až vidláckým údivem na ni dlouze hleděl. Byla vyrobena z toho nejlevějšího materiálu, jež se dal v místním kraji snadno sehnat. Tato slitina blíže nespecifikovatelných kovů, dá-li se její struktura těmito slovy popsat, měla jednu jedinou, ale zato zásadní výhodu - nerozpouštěla se při ranních přeháňkách. Strategicky rozestavěné deštíky na hradbách poukazovaly na vysokou efektivnost dodavatelů v oblasti snižování nákladů.


Pět ran ankh-morporských

14. října 2011 v 12:32 |  Povídky
Tato povídka z prostředí Zeměplochy se účastnila literární soutěže "O Knihovníkův banán 2011" a skončila na pátém místě. Špinavý Ankh-Morpork se stane terčem pěti božích ran, které mají město položit na kolena. Jeho svérázní občané, ale mají na všechno trochu jiný názor.

Toho dne byl Ank-Morpork pod těžkou palbou slunečních paprsků. Lidé jen bezmocně posedávali, slabší povahy už jen polehávali v zaplivaných hospůdkách a doplňovali tolik potřebné zásoby tekutin v podobě neřestných nápojů. Majetnější trollové do sebe nalévali litry tekutého dusíku, aby se zchladili a zbavili toho hloupého výrazu. Ani trochu jim to nepomohlo.


Až spadne poslední hvězda

14. října 2011 v 12:31 |  Povídky
Pohádkový příběh dřevorubce Hynka, jež v lese naráží na krásnou dívku, kterou vězní zlý skřet Poděs. Okamžitě se jí pokusí zachránit z jeho zlých rukou, ale všechno není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Hynka čeká děsivá pomsta.

Hvězdy. Malinkaté tečky na noční obloze, které září svým slabým světýlkem. Nemohou nám posvítit na cestu, nemohou nás naučit moudrosti světa a dokonce nám ani neprozradí náš osud. Jen tam tak nečinně sedí, dívají se na nás shůry a my je přesto obdivujeme jako nějaká nesmrtelná božstva. Jsou naší nadějí. I v té nejčernější tmě, i uprostřed hluboké noci, kdy máme strach z neznáma, nám ukážou, že nakonec se světlo vrátí a nastane nový den. Krásný a beze strachu. To jen díky hvězdám můžeme přežít tu dlouhou temnou noc.


Český sen

14. října 2011 v 12:30 |  Povídky
Krátká povídka z blízké budoucnosti, která nám odhalí žhavou novinku ze světa reklamy. Nic není takové, jak by se nám mohlo zdát… nebo snad ano?

Když jsem se toho rána probudil, uvědomil jsem si, že se mi zdál podivný sen. Prvních pár minut jsem neměl ani to nejmenší tušení jaký, ale stačilo se jen na chvíli zamyslel a vše se mi začalo po kouskách vracet. Šel jsem v lese. Poznával jsem ho, protože je od našeho domu co by kamenem dohodil a občas se do něj jdu projít. Rozhlížel jsem se kolem sebe jako bych něco hledal, ale nevěděl jsem co. Přesněji řečeno mé spící já to nevědělo, ale mé snové já, cítilo, že je velmi blízko nějakému objevu.


Demokratická despocie

14. října 2011 v 12:30 |  Drabble
Drabble se slovy rektor, rezoluci, silnice, planetu a zasílat.


Matematická pohádka

14. října 2011 v 12:29 |  Povídky
Tehdy v dávných časech za sedmero kužely a sedmero přímkami leželo bájné království... tak začíná pohádka o slavném králi, Čtverci I., jež z vůle Logaritmovi vládce celé říši. Musí se však postavit zlotřilým trojúhelníkům, kteří ničí jeho zem. Jak odměnu nabízí 50% akcií království a 100% jeho jediné dcery Krychlíny.

Tehdy v dávných časech za sedmero kužely a sedmero přímkami leželo bájné království. Nebylo to však jen tak ledajaké království. Bylo to čtverečkové království, jemuž po dlouhá staletí vládl moudrý král Čtverec I. Na úsvitu dějin dokázal spojit všechny čtyřúhelníky pod jedinou vlajku a vyhnat ze země proradné trojúhelníky. Když se mu to podařilo stal se králem a započal zlatý věk. Postupem času ale stárl. Jeho tělo pomalu přestávalo býti pravidelné, objevovali se nerovnosti a už neměl dostatek sil na budoucí bitvy s trojúhelníky. A právě v okamžiku největší slabosti se otevřely dveře do trůnního sálu a dovnitř vstoupil rytíř čtverečkového řádu oděn obřadní zbrojí. Čtverci I. vysekl hlubokou poklonu a se zachmuřenou tváří oznámil: "Armády trojúhelníků jsou zpět a chystají se zabrat naši zem."


Plnou parou vpřed I.

14. října 2011 v 12:28 |  Povídky
Vítejte ve světě páry. Do oblak se právě chystá první létající stroj. Mezi početnými diváky je i Radek Trnitý, známý novinář, který velmi nevybíravě komentuje dění ve světě. Očekávaný bezproblémový průběh se však hned po startu mění v chaos.

Nad planinou se líně vznášela obrovská vzducholoď. Občas se vlivem silného větru zakymácela, ale ze svého místa se odpoutat nemohla, protože ji tam pevně držela ocelová lana. Jen opravdová vichřice by mohla nadělat problémy.

Těsně u země byla luxusní kabina s několika patry, která mohla pojmout až dvacet majetných hostů. Ono by se jich tam samozřejmě vešlo mnohem více, ale to už by si nemohli užívat přepychu. Na každé straně se nacházely dvě turbíny, které byly poháněny mohutným parním strojem v útrobách vzducholodi. Už teď z ventilů stoupal hustý černý dým. Celý kolos jako by čekal na slavnostní vypuštění, které ho podle přihlížejícího davu čekalo již velmi brzy.


Kam dál